Můj 7. spis - Lidé jsou různí

Prošel jsem už tolik zón, nakonec jsem však našel ten tón.

Znělo to jako volání o pomoc, přemýšlel jsem nad tím celou noc.

Nakonec jsem na to přišel, už vím proč mi rozkódovat nešel.

Bylo to z jiné planety, nebo možná mimozemské rakety.

Bylo to volání z vesmíru, byl to „tón šitý na míru“,

vše podpořilo moji víru, sepsal jsem to na kus papíru.

Nakonec se ukázalo, že ne vše v pořádku bylo.

Nebylo to volání o pomoc, ale plán útoku na naši planetu,

chtěli na Zemi seslat termonukleární raketu.

Potom jeden z nich Zemi obsadil - a v tom jsem se probudil!

Dej mi svoje prachy, dej mi svoji duši,

nebo budeš žít po zbytek života v africké buši.

Dej mi všechno, co máš a nepřej si vědět,

co se stane když mi to nedáš!

Mohlo by se ti něco stát,

doporučuji ti všechno mi dát.

Chci jen mnoho peněz mít,

to jediné mi stačí k tomu,

abych mohl šťastný být!

Harpagonským syndromem jsem já totiž postižen!

Každý z nás je úplně jiný,

někdo je zlý, někdo hodný.

Stejní lidé neexistují,

i když stejné názory mají

a stejné věci přednost dají.

Někdo říká, že lidé jsou stejní,

ale tahle věta mi nějak nezní.

To by sis měl uvědomit dřív než se zeptáš,

co je normální a co není!

Každý má nějaké problémy,

avšak důležité je zůstat na Zemi.

Problémy jsou od toho, aby se řešili,

bez problémů by lidé ani nežili.

Už jsi se někdy dopustil chyby?

Kdyby jednou, kdyby!

Chyby dělá každý z nás. Chceš odpuštění?

Teď je ten správný čas!

Ty víš, že chybovat je lidské,

ale nevíš, že odpouštět je božské.

Kdo umí odpouštět je sám trochu Bohem,

když tě někdo urazí,odpusť mu a řekni: "Sbohem!"

Hrdina kráčí tímto směrem, říká, že nejlepší je jít horem.

Vyber si tu nejlepší cestu aneb za hrdinou jít.

Perfektní vzpomínky na tuto cestu budeš mít.

Následuj hrdinu každým krokem,

unášen pravým, nefalšovaným rockem!

Buď nesen čísly dnů, jdi po té cestě snů.

Mám v srdci hlubokou ránu,

stále se modlím k našemu Pánu.

Ta rána je tak (moc) hluboká,

A krev v mých žilách divoká.

Mám pocit, že svůj život ztrácím,

To snad ne – já krvácím!

Všechno mně dnes tak bolí,

jak po výprasku holí.

Možná jsem to přehnal s tou solí.

Chci už zas být v pohodě,

nenechám to náhodě.

Už to nikdy nenechám náhodě,

protože by mohlo dojít k nehodě.

Když jsem byl mladší než jsem teď,

mezi mnou a láskou stála kamenná zeď.

To slovo jsem dřív neznal,

až s tebou jsem ho poznal.

Býval jsem člověk sám pro sebe,

avšak jen do té doby,

než jsem se zamiloval do tebe.

Nikdy mi nevadila moje egocentrie,

Nikdo neměl mé sympatie,

(To, co jsem cítil ke společnosti byla antipatie.)

Dřív jsem život nežil, jenom jsem se učil.

Avšak, co to znamená skutečný život jsem poznal až nedávno.

Býval jsem blázen do elektrotechniky, ale to je už dávno.

Kdyby nebylo tebe, asi bych nikdy nezměnil sebe.

Jsi ta, která mi ukázala, kudy mám jít,

abych mohl skutečně šťastný být.

Za všechno ti vděčím hodně moc,

Jo, díky za pomoc...

Dneska v noci budu doma sám,

docela strach z toho mám.

Rodiče jdou do kina,

„Je to snad moje vina?“

Bojím se zloděje, zbývá mi už jen naděje.

Naděje, že žádný zloděj sem nevkročí,

že se ten zloděj před vchodem otočí.

Rodiče už odešli pryč,

ale doma zůstal nějaký klíč.

Celou noc jsem kvůli tomu nespal,

až v 5 hodin ráno jsem konečně zaspal.

Musím pracovat pořád celý den.

Práce, která baví – to je můj sen.

Nejlepší je být programátorem.

Programátorem u známé firmy,

která stanovuje tržní normy.

Budiš, pochválen programe můj,

Budu na tobě dělat „stůj, co stůj“

Když jsou hodnoty neměnné,

nezaváděj proměnné!

Uč se stále další jazyky,

Nevadí, že máš čtyřku z matiky.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem,

nejlepší je začít už mladým věkem. (v mladém věku)

Umím Pascal, Delphi a Javu,

Po práci vždy dám si kávu.

Přál bych si toho umět víc,

Ale všechno má svůj rub i líc.

Na jejich učení potřebuju hodně času,

To je potom vypadaných vlasů.

Každý z nás chce být pánem počítačové světa,

Ale nezapomeňme, že to je jen virtuální realita.

Už jsi slyšel, že jsou mezi námi?

Teď se dívají, když hovořím s Vámi.

Čtou dopisy, které píšu Vám,

Jsem jeden z nich? Nevím sám!

Vím, že nic není mi tajné,

slyším povídání bájné.

Já nejsem totiž student,

já jsem tajný agent.

Ve společnosti se vždy chovám jinak než když jsem sám,

protože tam vždycky povznesenou náladu mám.

Ptají se, jestli jsem zhulenej,

protože už nejsem zmatenej.

A já jim na to odpovím, že sám nevím.

Že nevím, jaký je rozdíl mezi povzneseným a zhuleným.

Cítím silné povznesení,

No, tak silné zas není.

Cítím se nejlepším básníkem na světě,

Všem jsem to řekl v jedné větě.

Nikdy se nevzdávej se bez boje a nepodlehni konci.

Zachráníš si tak svoji existenci.

Braň se svému strachu, nepodlehni krachu.

Všechno prvně zkus a až pak řekni, že to nejde.

Ty ani nevíš, co všechno se ti do hlavy vejde.

Když se ti to napoprvé nepovede, tak neštvi tím sebe.

Časem se ti to určitě povede,

tvá chytrá mysl tě tam dovede.

Ještě nechci zavřít oči, protože nejsem unavený.

Když zavřu oči připadám si zmatený.

Realitu hned vidím jinak než bych měl,

Ale to není to, co bych chtěl.

Potřeboval bych chvilku klidu,

jsem totiž z lidu, který žije v klidu.

Ještě nechci zavřít oči, svět se se mnou točí.

Ještě nechci spát, a to jsem si chtěl kávu dát.

Ale ničeho se nemusím bát,

protože jsem si ji nestihl dát.

S úsměvem v tváři se mu stále daří.

Má černé vlasy a stále hraje basy.

Má skvělé proslovy, někdy jen úsloví.

Když zapaří, tak jen s přáteli.

Sám pořád pije a vždycky se u toho zlije.

Po chvilce má dost, je to dobrý host,

on však pije pro radost.

PS: Budete-li mít čas, napište mi...

Michal Novotný
Autor